Casimir OBERFELD

Δ 169899

* 16. 11. 1903  Łódź   —   † 24. 1. 1945  Přelouč

 

 

 

Hlášení přednosty stanice v Přelouči

prvnímu oddělení ředitelství státních drah o transportu z Osvětimi,
projíždějícím 24. ledna 1945 přeloučským nádražím.

 

Při stěhování koncentračních táborů z východu na západ v zimě 1945 byly stanicí Přelouč kromě více dílčích transportů vedeny 2 ucelené vlaky, každý asi po 60 ote-vřených nákladních vozech. Byly to dne 24. ledna 1945 vlak číslo 90858, příjezd Přelouč 9:48 hod., odjezd v 11:46 a číslo 6226, příjezd Přelouč v 16:19, odjezd v 17:01 hod.

Již pohled na příjezd vlaku byl příšerný. Vězňové zkřehlí zimou ve vozech stáli, hlavy přikryté umouněnými hadry, aby si alespoň hlavu vlastním dechem zahřáli. A kolik jich asi ve vozech leželo, poněvadž se nemohli na nohou udržet! Ti co stáli, přešlapovali kymácením s nohy na nohu, takže celý ponurý lidský náklad vlaku byl v kymácivém pohybu a tvořil hrůzný obraz apokalyptický.

Již před příjezdem vlaku hlásili strážníci trati, že jsou z vlaku vyhazovány mrtvoly vězňů. Když vlak přijel, spatřili jsme s hrůzou, že téměř u každého vozu s brzdou byly v budce, či v ochozu pro brzdaře, narovnány mrtvoly vězňů, oblečené jen v cárech hadrů. Kromě toho měl vlak na konci jeden otevřený vůz, kam byli mrtví vězňové házeni.

Ve chřtánu peklaStav živých vězňů byl žalostný, oblečeni byli při 19° C mrazu většinou jen rozedranými kalhotami, kabátem, zpod kterého jen některým vykukovalo jen umouněné a rozedrané prádlo. Obuv děravá a mnozí, kteří měli odvahu slézti s vozu, byli bosí. Během 2hodinového zdržení byl hlídkami SS přísně střežen. Přístup k vlaku nebyl dovolen. Přesto pokoušeli se zaměstnanci i seběhnuvší se obyvatelstvo naházeti chleba a potraviny, co kdo měl a mohl snésti, vězňům do vozu. Vězni byli vyhladovělí a žízniví. Někteří se pokusili slézti s vozu, nabírali špinavý a znečistěný sníh na nástupištích, který pak hltavě polykali. Byl-li takový vězeň spatřen hlídkou, byl bit. Esesák bil do ubohého silným obuškem hlava nehlava tak dlouho, až se vězni podařilo znovu se vyšplhati do vozu. Rány do vyhublých těl byly jistě těžké, bylo slyšeti tvrdé údery do kosti. Ubožáci bez odporu bití snášeli, věděli, že nejmenší nářek pro ně by znamenal smrt.

Během zdržení nebylo nic vězňům podáváno. Vězni, pokud se s nimi mohlo mluvit, říkali, že již 6 dní nedostali nic k jídlu.

Vyházené mrtvoly vězňů na trati poslal velitel transportu posbírat a naházet do vozu a odvézti je s transportem.

Druhý transport u vlaku 6226:

Vzhled transportu a neurvalé zacházení stejné jako u vlaku předešlého. Strážní četa SS byla ještě ostřejší, hlídala přísně vlak a velitel dal předem ohlásiti, že kaž-dého zastřelí, kdo se k vlaku přiblížÍ. Přesto házely se potraviny do vlaku, jak jen to bylo možno. U tohoto transportu byl před přijímací budovou zastřelen vězeň před zraky čekajícího obecenstva proto, že se opovážil slézti z vozu, aby vykonal svoji potřebu. Když se zdvíhal, byl esesákem kopnut a když upadl, voják jej ranou z pušky do týla zastřelil. Tento transport vyházené mrtvoly nesbíral, nýbrž je nechal ležet u tratě. Mrtvoly byly pak na příkaz četnictva příslušnými obcemi svezeny do márnice v Přelouči, lékařsky ohledány a společně pohřbeny. Všechny nesly známky hrubého zacházení a bití, byly plné krevních podlitin, jizev a deformací.

Na trati Přelouč – Řečany nad Labem nalezl strážník trati 2 z vlaku vyhozené vězně, kteří ještě jevili známky života. Byl k nim ihned povolán zdejší obvodní lékař MUDr. Josef Pekař, vězňům však nebylo pomoci, brzy zemřeli.

Společný hrob: E9165, F200531, F200581, F200552, A15894, F200863, F493, 169899, 183006  
Map  

Celkem bylo posbíráno v obvodu stanice Přelouč 15 mrtvol, z nichž 6 první transport odvezl. V ostat-ních devíti byli zjištěni:

ev. č.: E 9165, F 200531, F 200581, F 200552, A 15894, F 200863, F 493, 169899, 183006.

Svědky hrubého zacházení byli všichni zaměstnanci ve službě.

Přednosta: Venkrbec, v. r.

 

SÚA KT OVS, Pochody smrti, Hlášení, svazek P (Přelouč). 5. 11. 1945; úředně ověřený opis z 8. 5. 1946.

 

Pramen: Malá, I., Kubátová L. – Pochody smrti, s. 131 ÷ 132, Praha, NPL 1965.

 



HOME
/// - ///
 
    x